KSK

Mám jeden zážitek, o který bych se chtěla se čtenáři facebooku expozice Zapomenuté dějiny města Liberce podělit. Když jsem měla v květnu službu v květnu v galerii, přišel tam jeden starý německy mluvící pán a řekl mi, že pochází z Liberce a že s dalšími deseti rodáky si právě v galerii dali sraz. Vyprávěl mi, že chodili do Harcova do školy a ti další návštěvníci jsou jeho spolužáci. Dokonce byl příbuzný rodiny Porschů z Vratislavic, jmenoval se Klaus Porsche.
Výstava ho velice nadchla, jen litoval, že popisky nejsou v němčině. O všechno se velice živě zajímal a když jsme byli u fotografií synagogy, řekl mi, abych si přečetla knihu od Isy Engelmannové, která popisuje život Židů v Liberci. Asi po půl hodině přišlo dalších 10 jeho spolužáků a byli expozicí velice mile překvapeni. Právě tito lidé dokáží ocenit staré fotografie, které jim připomínají jejich dětství v Liberci. Velice živě se o všechno zajímali, ani jsem jim nestačila odpovídat na jejich otázky. Největší problém mi dělaly názvy ulic, které oni znali ještě jako německé, ale nakonec jsme se domluvili a při odchodu mi velice děkovali. Dokonce mi jedna paní řekla, že tady máme stříbrný poklad, ale já, že jsem byla “zlatá”:-).
Tento týden jsem si vzpomněla na doporučení pana Porsche, abych si přečetla knihu od paní Engelmann. V knihovně jsem ji našla dokonce i s její další knihou Návrat pod zelenou střechu, kterou jsem přečetla jedním dechem. Když byla skupinka Němců v galerii, vůbec jsem se nezeptala, jak se o výstavě dozvěděli. Ale po přečtení této knihy jsem všechno pochopila. Ve stáří se člověk navrací ke kořenům odkud přišel, nehledě na události, které se mezitím udály. Já  sice nepocházím z Liberce, ale vážím si všeho, co tady právě po Němcích zbylo, na věc se dívám možná jinak než Češi, kteří tady dříve žili. Ale myslím, že by si každý Liberečan měl přečíst právě výše uvedenou knihu, ve které nás autorka učí lásce k tomuto městu a jeho nádhernému okolí.
Moje největší překvapení bylo, že autorka, která byla vyfocená na přebalu knihy, byla právě ta paní, která mě na odchodu velice děkovala za můj nedokonalý překlad.