KSK

V pátek ráno všichni cestovatelé šťastně po souši dorazili do Evropy, po cestě nebyly zaznamenány žádné ztráty na životech ani na majetku. V Evropě je čekali zástupci místních obyvatel – Michael alias  Bob Kolistopulos, Maruška alias Krásná Helena, Bára alias Harcovská babička Betty a Vlasta alias Mama Dejlopulos. Tento tým cestovatele provázel celým dnem.

Den byl situován do Řecka, konkrétně navazoval na tradici olympijských bojů. Jednotlivá družstva dopoledne absolvovala dvě základní sportovní disciplíny, a to pétanque a minigolf. Každé družstvo vybralo pět svých zástupců na minigolf a pět na pétanque. Mezi cestovateli byli i takoví barbaři, kteří ještě nikdy žádnou ze sportovních disciplín nezkusili, ale hry se museli zúčastnit povinně. Paradoxem nakonec bylo, že právě tito “prvňáci” byli vesměs v daném sportovním odvětví nejlepší a dříve outsideři se nakonec stali vítězi. Aby cestovatelé netužili pouze tělo, ale také duši, došlo i tento den na kvíz, tentokrát z Evropy. Opět se kvíz ukázal docela oříškem a zamíchal pořadím. Současně s řešením kvízu proběhlo hodnocení lodních deníků odbornou porotou, ve které byly zdravotnice ČČK. Také tyto výsledky byly zhodnoceny pro celkové umístění.  A tak jako je na správné olympiádě zlatým hřebem maratónský běh, byl  před seniory do poslední chvíle utajován jejich zlatý hřeb, a sice hod zlacenou dřevěnou berlí do dálky. Tato disciplína měla symbolizovat úspěšné zdolání všech nástrah cest a zocelení cestovatelů do té míry, že po všech útrapách byli na tom všichni tak dobře, že si mohli dovolit odhodit své “kamarádky” hole a hůlky, někteří i berle a po návratu domů běhat jako čamrdy.

Po chvilce oddechu po sportovním klání nastalo dlouho očekávané vyhlášení konečných výsledků celého cestování kolem světa za 5 dní.  Celkovým vítězem se stalo družstvo Španělska, které dosáhlo tolika mil, že se vrátilo zpět do místa startu. Za nimi skončili druzí Nizozemci, třetí byli Portugalci, čtvrtí Angličani a pátí Italové.  Jako ceny byly každému družstvu rozdány váčky s čokoládovými penězi, každé družstvo dostalo váček o objemu příslušném jejich umístění, byly předány i láhve sektu a diplomy všem družstvům. Kromě toho všichni cestovatelé obdrželi pamětní list na cestu kolem světa, stejný pamětní list dostaly také členky zdravotního dozoru Eva a Sylva. Realizační tým pak dostal od kapitánů jednotlivých družstev také pamětní list a něco dobrého na zub. Jako třešničku na dortu dostali cestovatelé od realizačního týmu nádherný dort, jak jinak než ve tvaru lodi, který si společně snědli.

Na večer se všichni obzvlášť těšili, hlavně členové realizačního týmu. Poprvé po týdnu mohli zaslouženě vydechnout, zapomenout na neustálé organizování, rozhodování a vyhlašování a krásně se nechat bavit ostatními účastníky. Tento večer to byli cestovatelé, kteří se měli obléknout do masek a za všeobecného veselí se naposledy společně pobavit. A že se jim to ale povedlo! Většina z nich dokázala z mála udělat hodně, je pravda, že někteří zvolili taktiku vypůjčení si části masek realizačního týmu, ale i tak byli roztomilí. Slovo roztomilý se objevilo ve slovníku družstva Nizozemí a velmi rychle se ujalo, jeho objevitelka byla za něj dokonce v závěrečném vyhlašovacím ceremoniálu z rukou Boba Kolistopulose odměněna zvláštní cenou. Po společném defilé masek následovala veselá zábava, jak jinak než se “zpěvem prostonárodních písniček”. Večerka byla zrušená, každý mohl jít spát až tehdy, když se mu chtělo, ale účastníci byli natolik unavení, že šli spát stejně, jako by večerka byla.

Druhý den se nemuselo vstávat v 7.00 hodin, protože to byl den odjezdu a ten byl stanovený na 11.00 hodin.