KSK

Vždy jsem chtěla být jako modelky či slavní lidé, a stejně jako oni se věnovat dobrovolnické činnosti. Poprvé jsem si to splnila, když jsem s přáteli založila občanské sdružení. Věnovali jsme se volnému času zprvu dětí v našem městě, potom jsme do akcí zapojili i rodiče a příbuzné. Tenkrát mě nenapadlo, že dělám dobrovolnickou práci. Něco nám chybělo, tak jsme to začali dělat. S přibývajícím věkem našich dětí a změnami v soukromém životě jsme došli k názoru, že skončíme. Sešli jsme se všichni na společné večeři, zavzpomínali a ukončili aktivní činnost. Dále se kontaktujeme a víme o sobě. Když je potřeba, sejdeme se či vyrazíme za společnými zájmy.
Po delší odmlce jsem si své přání splnila podruhé. V Libereckém zpravodaji jsem našla nabídku dobrovolnické činnosti u Kontaktu. Domluvila jsem si schůzku a zjistila, že to je to, co mi chybí, abych byla opět na koni. Líbil se mi program, podmínky, spolupráce se zajímavými organizacemi. Pracuji již 26 let ve školství. Prošla jsem různými věkovými skupinami a zařízeními pro děti. Vždy mě zajímala problematika „opuštěných“ dětí. Teď jsem dostala šanci být ve středu dění. Jsem šťastná a spokojená. V životě mám své místo. Jsem potřebná a žádaná, bez toho že bych nabízela peníze či práci. Nabízím úsměv, svůj volný čas. Odměnou je mi přátelství a přání se zase sejít.

( dobrovolnice Dana )