KSK

V historickém německém městě se na začátku června uskutečnil další ročník „dialogu“, festivalu, který je již tradicí vzájemných vztahů obou měst.
Egon Wiener
PROGRAM ČTYŘDENÍHO angažmá liberecké reprezentace byl opravdu bohatý, naplněný besedami,
zajímavými výstavami, vystoupeními hudebních skupin a profesionální výstavou uměleckých děl.
Německo-české kulturní dny Dialog Augsburg – Liberec 2011 doprovodily při slavnostním zahájení ve Zlaté síni radnice dětské pěvecké soubory symbolizující hledání cesty příštích generací.
Cesty k novému uspořádání světa vedle sebe žijících lidí rozdílných světových názorů, náboženství i životního stylu.  Liberec výtečně reprezentoval Severáček, který tento motiv uchopil pevně.

Velice dobře se předvedly i ženy z libereckého Prvního spolku paní a dívek, které na místě vařily zelňačku, která se setkala u hostitelské strany s ohromnou odezvou.
Nakonec jí dalo přednost před laskominami obdobného spolku augsburských žen i vedení liberecké delegace v čele s primátorkou Martinou Rosenbergovou, pro níž byla účast na Dialogu 2011 zároveň první  oficiální zahraniční návštěvou.

Primátorka se mimo jiných setkala také s primátorem Augsburgu, Dr. Kurtem Griblem.
„Byla jsem mile překvapena jak srdečným přijetím, kterého  jsme se v Augsburgu dočkali, tak tím,  jak hodně o Liberci obyvatelé tohoto krásného města ví,“ řekla krátce po návratu do Liberce Martina Rosenbergová. Podle ní je partnerství s Augsburgem ukázkou skvěle fungujících vztahů a vzájemného se doplňování. „Když se podívám do historie, tak je vidět velký kus práce a oboustranně prospěšné přátelství,“ dodala. Augsburg, město s největším počtem cizinců v Německu, je opravdu internacionálním místem. Na ulicích potkáte zástupce snad všech lidských ras. Město ale také žije obdobnými problémy jako většina podobných aglomerací Evropy. I zde levná pracovní síla z východu vzala práci textilním dělníkům. Město v komplexu budov v jedné z takto postižených částí města vybudovalo textilní muzeum, v jiné zase ohromnou městskou tržnici plnou potravin, zeleniny a květin.
Péče, kterou věnují kulturním památkám, je inspirující. Není zde sochy, kašny, kostela či měšťanského domu, aby nebyl označen vysvětlujícím štítkem, aby nebyl přístupný k nahlédnutí a prohlídce. Na chodnících neleží žádný asfalt, vše je vydlážděno a sochařská díla (až na jedno darované) jsou srozumitelná, neurážející vkus domácích ani turistů. Den co den, večer co večer se zde konají desítky kulturních akcí, ale ani v tak bohaté nabídce nezapadla nejvýznamnější prezentace Dialogu Augsburg – Liberec 2011 – zapůjčení obrazů z Oblastní galerie Liberec ze sbírek tzv. barbizonské školy.
A největší zážitek? Pominu-li rokokový sál Schaezlerského paláce a Zlaté síně augsburské radnice, jsou to setkání s lidmi. Pozvání na svatbu neznámými svatebčany, besedy s těmi, kterým udělaly radost staré pohlednice Liberce, seznámení s „mladým“ baronem  Liebiegem a jeho neteří princeznou…
A největší radost? Ze Severáčku. Určitě patří mezi rodinné stříbro Liberce, stejně jako opona libereckého divadla od Gustava Klimta. Často ani nevíme, co máme doma a na co přilákat do města turisty.
Partnerská smlouva s městem Augsburg byla podepsána 1. května 2001.
Počátek myšlenky partnerství však můžeme spatřit už po druhé světové válce, kdy došlo k odsunu většiny německého obyvatelstva z území Československa. Velké množství „libereckých Němců“ odcházelo právě do oblasti Augsburgu, která jimi byla pomalu osidlována.